Sliny se rozplynou,
tak jako naše sny,
ty chvíle pominou,
odejdou, jako my.

Jak vše začne, tak vše končí.
Na místě prokletých očí
vše je tak, jak to má být,
když září na mne ranní svit,
vzduch voní rosou a lahve na zemi

Už od prvního dne:

Tvá duše se mi líbila,
ale však neustále
v duchu se mi příčila...
kdoví proč.

Můžem za to my,
jsme jen dospělé děti,
nikdo o nás neví,
jsme nenápadná stvoření,
co gen se na ně vykašlal.

A ty mi tvrdíš do očí,

Možná je to jenom přelud,
každý někam pospíchá,
je mi zle,
to motýlci mě
koušou zevnitř do břicha,
ať už čtu, nebo snad píšu,