Už od prvního dne:

Tvá duše se mi líbila,
ale však neustále
v duchu se mi příčila...
kdoví proč.

Možná podvědomá nenávist melancholiků,
přestože z nich něco mám,
kdovíco - přec všechny buňky svého těla,
protože moje tělo je postaveno z jejich záště.

Neusnu a neusnu
jenom tak
bez Tvých vět.

Když říci můžu stovky frází,
povídání, jenž dostává mě
z nesnází do nesnází,
i když mysl jenom zjevně
ptá se na tisíce slov a příčin.
Nápodobně!

Sama sobě se příčím.
Ne však Tobě.